INSPIRACE

otázka č.1

Jak vůbec taková skautská klubovna může vypadat? - začala jsem tedy hledat.

Projekt je navrhovaný pro skautskou organizaci Junák, proto jsem neváhala a rovnou se podívala, jak jejich stávající klubovny vypadají. Jedna mě zaujala nejvíce. Skautská klubovna v Lanškrouně od autora MgA. Přemysla Kokeše.

Upoutala jsem pozornost hlavně na zenitální osvětlení, díky kterému uvnitř vzniká komfortní denní osvětlení a zároveň se dají stěny plně využít pro vystavovat různých sošek, diplomů či odznaků. Budova však není bez oken, vedou však je do pokojů nebo kuchyňky.

otázka č.2

Jaké použít materiály?

Na tuto otázku jsem dokázala odpovědět celkem rychle - určitě dřevo nebo alespoň dřevěný obklad. Dřevostavby se mi líbí a díky rybníku, lesu nedaleko pozemnku a skautské tématice to byla jasná volba.

otázka č.3 

Jak rozvrhnout půdorys?

Zde mě upoutala pozornost na první pohled viditelnému rozdělení obytné části od garáže. Dalo by se to vyžít při oddělování ložnic a společenských místností v klubovně. Na obrázcích je zatím pouze vyzualizace budoucího bytového domu od Master Design.

otázka, co otázkou vůbec není

- přístřešek

U pohledu na tento obrázek mi prošla hlavou myšlěnka, že všechny aktivity skautů se přeci neodehrávají uvnitř. Jsou přecijenom celkou část dne i venku. Nebylo bo od věci, aby u klubovny byl přístřešek. Ať kvůli polednímu slunci nebo dešti. Autora stavby jsem nenašla.

HORNÍ POČERNICE

Místo, kde zanedlouho bude stát nová skautská klubovna.

Místo, které má dvě tváře.

Příjezd do Horních Počernic a krátká cesta z autobusové zastávky ve mě vyvoval pocit, že pozemek, který hledáme, bude na odlehlém místě... Super! Co jiného by si skauti mohli přát, než být v přírodě.
Po příchodu blíže jsem však názor změnila.

Pozemek na mě působí ztísněně. A okolí? Při otočení vpravo vidím rodinné domy (což by tolik nevadilo, kdyby každý nebyl zcela jiný) a při pohledu na druhou stranu vidím jen velký nápis IKEA, XXX Lutz a Centrum Černý Most.

Nějak ztrácím spojení skautů s touto lokalitou...

Dáme tomu ještě šanci a začneme prozkoumávat okolí. Sestupujeme cca 100m a já mám pocit, že jsem úplně jinde - na jiném místě, v jiné vesnici. Koukám na zahrádkářskou kolonii, romanický potůček končící v malém rybníčku. Ten pocit by mohl být doplněn zpěvem ptáků, namísto hluku dálnice, a bylo by vše dokonalé. Bohužel to nikdy nebude místo bez malého pocitu industriálnosti.

Celé Horní Počernice jsou jeden velký zmatek, ale čím blíže se dostáváme k centru zjišťujeme, že dokáží být upranené a vkusné.